Stránky

sobota 11. září 2010

ODVÁŽNÁ ŠKOLAČKA

Vždy, když vidím kostkovanou, skládanou sukni, připomíná mi to uniformy školaček. Jednou jsem viděla fotografii Japonek, oblečených do školní uniformy. Měly přesně takové sukně, a přestože byly oděné do stejného oblečení od hlavy až k patě, každá vypadala úplně jinak. Výrazné make-up-y, barevné prameny vlasů - z nichž některé měly až fuchsiovou barvu - a mobily v kreativních - nezaměnitelných obalech - zavěšených na baťůžku, již z dálky odlišily vizáž těchto „odvážných školaček“.

S prostředím školy mám však spojené nejen nabírané sukně, ale také psaníčka. Dnes už virtuální psaníčka “lítají“ přímo do mobilu. Ale i romantická sms může mít kouzlo. V knize Antologie milostných dopisů, kterou uspořádala Jaroslava Jiskrová, jsem našla také takové sms psaníčka. A klobouk dolů, romantickými slovy naši předci nešetřili. Dovolte ukázku.

Guillaume Apollinaire, francouzský básník píše Louise de Coligny-Châtillon:
„Cítil jsem to už od toho oběda ve staré Nice, kdy Vaše veliké a krásné laní oči mě přivedly do takového zmatku, že jsem musel co nejrychleji odejít, abych uniknul závrati, jež se mě z toho zmocňovala... Z té požehnané noci mám pořád před očima vzpomínku na napjatý oblouk pootevřených úst malého děvčátka, svěžích a usměvavých úst, vyslovujících nejrozumnější a nejduchaplnější věci tak kouzelným hlasem, až jsem si pomyslel s hrůzou a lítostí, jaké vzbuzují neuskutečnitelné tužby, že vedle takové Louisy jako Vy bych neměl být nikým jiným než Taciturnem.“

Dopis neznámé francouzské ženy z období 1. světové války. Poslala ho na frontu vojákovi, který mezitím padl. Dopis se ocitl v koši ...
„Vzpomeň si ... Říkal jsi: Ty nejsi jen milující žena, jsi kněžka lásky ... A říkal jsi ještě, vzpomeň si dobře: Zůstáváš tak harmonická i v nejbláznivějších hrách, že by člověk myslel, že všechna Tvá inteligence, dobrota, láska se promítá do Tvého těla ... Nuže, Petře, je-li vskutku pravda, že vzdávajíc se Tobě, chtěla jsem se dát celá – a je to vskutku pravda – což můžeš věřit, že když člověk poznal takováto vzrušení, mohl by se pak spokojit objetím, v němž by pouze sexus našel potěšení? A jak ubohé potěšení vedle našeho!“

A jestli se Vám zdá, že psát taková vyznání v minulosti zvládal každý muž, zatímco dnes ..., není to pravda. Výjimečně se musím mužů zastat, totiž i básník může mít problém s hlasitým vyjádřením svých citů...
František Halas, český básník a prozaik se vyznává Libuši Rejlové:
„Má drahá, už jsem zas jak ryba. Sevřel bych tě v náručí. Je mi tolik líto, že nejsem podle tvého obrazu. Ale já tě mám hrozně rád. Neumím to říkat a často ani ukázat. Ty chceš horoucně projev, a u mne to leží dole v tichu a zní to krásně, ale nedám ti to slyšet. Ale copak se mohu svléci z kůže, má lásko, ty tomu ale už rozumíš – viď?“


Kolekce 30: Halenka Reserved, sukně Orsay, návleky New Yorker - mimochodem moc praktické. Smotáte je do klubíčka a v kabelce nezaberou místo. Do špatného počasí úžasná varianta jak nezmrznout. Brož, prsteny a náušnice již znáte. Vesta Timeout. Mé nové boty jsou přímo úžasné. Koupila jsem je v La Farfalla. Vypadají hezky i s barevnými ponožkami.









Žádné komentáře:

Okomentovat