sobota 11. září 2010

ODVÁŽNÁ ŠKOLAČKA

Vždy, když vidím kostkovanou, skládanou sukni, připomíná mi to uniformy školaček. Jednou jsem viděla fotografii Japonek, oblečených do školní uniformy. Měly přesně takové sukně, a přestože byly oděné do stejného oblečení od hlavy až k patě, každá vypadala úplně jinak. Výrazné make-up-y, barevné prameny vlasů - z nichž některé měly až fuchsiovou barvu - a mobily v kreativních - nezaměnitelných obalech - zavěšených na baťůžku, již z dálky odlišily vizáž těchto „odvážných školaček“.

S prostředím školy mám však spojené nejen nabírané sukně, ale také psaníčka. Dnes už virtuální psaníčka “lítají“ přímo do mobilu. Ale i romantická sms může mít kouzlo. V knize Antologie milostných dopisů, kterou uspořádala Jaroslava Jiskrová, jsem našla také takové sms psaníčka. A klobouk dolů, romantickými slovy naši předci nešetřili. Dovolte ukázku.

Guillaume Apollinaire, francouzský básník píše Louise de Coligny-Châtillon:
„Cítil jsem to už od toho oběda ve staré Nice, kdy Vaše veliké a krásné laní oči mě přivedly do takového zmatku, že jsem musel co nejrychleji odejít, abych uniknul závrati, jež se mě z toho zmocňovala... Z té požehnané noci mám pořád před očima vzpomínku na napjatý oblouk pootevřených úst malého děvčátka, svěžích a usměvavých úst, vyslovujících nejrozumnější a nejduchaplnější věci tak kouzelným hlasem, až jsem si pomyslel s hrůzou a lítostí, jaké vzbuzují neuskutečnitelné tužby, že vedle takové Louisy jako Vy bych neměl být nikým jiným než Taciturnem.“

Dopis neznámé francouzské ženy z období 1. světové války. Poslala ho na frontu vojákovi, který mezitím padl. Dopis se ocitl v koši ...
„Vzpomeň si ... Říkal jsi: Ty nejsi jen milující žena, jsi kněžka lásky ... A říkal jsi ještě, vzpomeň si dobře: Zůstáváš tak harmonická i v nejbláznivějších hrách, že by člověk myslel, že všechna Tvá inteligence, dobrota, láska se promítá do Tvého těla ... Nuže, Petře, je-li vskutku pravda, že vzdávajíc se Tobě, chtěla jsem se dát celá – a je to vskutku pravda – což můžeš věřit, že když člověk poznal takováto vzrušení, mohl by se pak spokojit objetím, v němž by pouze sexus našel potěšení? A jak ubohé potěšení vedle našeho!“

A jestli se Vám zdá, že psát taková vyznání v minulosti zvládal každý muž, zatímco dnes ..., není to pravda. Výjimečně se musím mužů zastat, totiž i básník může mít problém s hlasitým vyjádřením svých citů...
František Halas, český básník a prozaik se vyznává Libuši Rejlové:
„Má drahá, už jsem zas jak ryba. Sevřel bych tě v náručí. Je mi tolik líto, že nejsem podle tvého obrazu. Ale já tě mám hrozně rád. Neumím to říkat a často ani ukázat. Ty chceš horoucně projev, a u mne to leží dole v tichu a zní to krásně, ale nedám ti to slyšet. Ale copak se mohu svléci z kůže, má lásko, ty tomu ale už rozumíš – viď?“


Kolekce 30: Halenka Reserved, sukně Orsay, návleky New Yorker - mimochodem moc praktické. Smotáte je do klubíčka a v kabelce nezaberou místo. Do špatného počasí úžasná varianta jak nezmrznout. Brož, prsteny a náušnice již znáte. Vesta Timeout. Mé nové boty jsou přímo úžasné. Koupila jsem je v La Farfalla. Vypadají hezky i s barevnými ponožkami.









Žádné komentáře:

Okomentovat